Jak jsme se dali dohromady
            aneb
"To, že to bylo stejně velké jako ty, ještě neznamená, že to nebyl mýval"

     O tom, jak jsme se s Vaškem přesně seznámili, dosud nepanuje mezi historiky shody. Téměř jisté ale je, že poprvé jsme se viděli v Praze v lednu 2006 na akci zvané job fair, kde jsme se oba ucházeli o letní práci v americkém zábavním parku.  K pohovoru jsme museli přicházet ve skupinkách, tak si Vašek hledal někoho, ke komu by se přifařil, a přichomýtl se ke mně a kamarádce. Už tehdy jsem zapůsobila svým příslovečným šarmem a nesmazatelně se zapsala do paměti: na otázku, jak jsme na tom s angličtinou, jsem odpověděla něco v tom smyslu, že angličtinu studuji a do USA jedu podruhé, takže mluvím plynně. Vašek nejspíš řekl "aha" a vyděšeně vzal roha. Po pár letech, když už jsme spolu dávno chodili, si na tuhle událost vzpomněl a s údivem mě v ní identifikovalJ.

    No a pak jsme spolu byli celé léto 2006 v Cedar Pointu. To je v obrovský zábavní park v Ohiu. Jestli si myslíte, že jsme ze sebe byli paf, tak nevím, jak to měl Vašek, ale mě nechával klidnou. Pamatuju si ho poměrně zřetelně jako vizuálně poněkud zvláštního vysokého kluka s velkým nosem, na kterém seděly poměrně malé samozabarvovací brýle, a s květákoidním blonďatým „účesem“, který postupně stále více kontrastoval se snědým opálením. Občas jsme se míjeli na hlavní ulici, kudy jsem já chodila do svého obchůdku a Vašek s poněkud bezduchým výrazem seděl na vysoké stoličce u vchodu na vystřelovací věž Power Tower, třímal měřicí hůlku a filtroval děti podle vzrůstu. Často jsem si skrze ty černé brýle nebyla jistá, jestli se na mě dívá, a jestli má vůbec smysl pokoušet se o nějaké to letmé „ahoj“.

Mému zapamatování Vaška kromě jeho unikátního vzestření trochu pomáhalo i to, že se docela dost přátelil s mou spolužačkou a tehdy i spolubydlící Lenkou. Scházeli se spolu (a s dalšími ze sta-a-něco přítomných Čechů) po večerech v kantýně, jezdili na horských drahách a dělali zkrátka takové věci, na které jsem při své pracovní době (táhla se tak do 11 večer) vůbec neměla energii a čas. Navíc jsem nijak neprahla po přemíře kontaktů s Čechy, neb jsem si bohatě vystačila s celodenním setkáváním a povídáním s Američany.

    K Cedar Pointu se nicméně ještě váže Vaškova oblíbená historka o tom, jak jsem ho poslala do háje. Trochu nesouhlasím s citací, protože do háje ani nikam jinam bych ubohého kluka, který běhal po parku se smetákem a naháněl pracovní hodiny, nikdy neposlala, ale je asi pravda, že jsem ho tehdy s otevřenou náručí nevítala. Byla jsem totiž zrovna v pracovním rauši, shazovala na dvorku mokré a těžké vozíky, které jsem půjčovala rodinkám s dětmi, u kasy mi mezitím beztak stáli zákazníci a Vašek si do toho odskočil od zametání a chtěl se sbližovat. Chápete…

    Odletěli jsme po létě domů a já bych upřímně asi brzo na nějakého Vaška zapomněla. Ale on, lišák jeden, zůstal dál v kontaktu s Lenkou. Sem tam spolu někam zašli a když padla řeč na mě, vzpomněl si, že mám jednu (jedinou) společnou fotku, o kterou by měl zájem. Na té fotce jsme zvěčněni, jak já večer vezu elektrický invalidní vozík z obchodu do skladu a on se svou slovinskou kolegyní mě odchytili a svezli se dobrý půlkilometr se mnou. Lenka mě tedy o fotku požádala a já ji nic zlého netuše obratem poslala. A to byla past. Vašek získal můj mail, a když měl mail, tak chtěl i icq. Dodnes si živě pamatuju, s jakou nechutí jsem mu ze slušnosti své číslo dala… Toho dne jsem neodešla na přednášku. Chatování s Vaškem byla totiž taková sranda, že jsem neměla sílu se od něj zvednout kvůli pitomé psychologii.

    Nebudu přehánět, když prohlásím, že vzájemný vztah jsme několik měsíců budovali hlavně po chatu. Já měla tehdy po Americe totálně přehozený režim a spát chodila po druhé v noci, přičemž Vašek ve stejný čas patlal diplomku. Prohodili jsme spolu skoro každý den pár peprných slov, přičemž jsme jen málokdy nevtipkovali a jeden druhého si brutálně nedobírali. Vašek s láskou vzpomíná, jak jsem mu dávala černý puntík za každou urážku...(protože dnes by dostal pěstí;)). Po čase už mi začalo připadat blbé, že Vašek jezdí na víkendy domů, kde nemá internet…

    Aby to nevypadalo, že jsme spolu „flirtovali“ jenom virtuálně, připouštím, že občas jsme se viděli i naživo. Vašek nás s Lenkou pozval na zimní víkendovou na Tesák a potom jsem s ním a s kamarády nejednou zašla do hospody na pokec. Odmítla jsem nicméně doprovodit Vaška do Paříže, takže na valentýnský pobyt musel jet nakonec s kamarádem Lubošem:)).

    Oba trváme na tom, že nás dohromady dala Lenka (ona moje spolubydla z Ameriky). Ta sice svou vinu nejednou odmítla, ale zároveň se přiznala, že si už kdysi v zimě usmyslela, že my dva se k sobě výborně hodíme - no a tak tomu „trošku“ dala spád. Vymyslela na přelomu dubna a května 2007 několik přátelských setkání, na které nás shodou okolností oba pozvala. Vcelku klíčové byly dva večerní zmrzlinové dýchánky u ní na zahradě, kdy jsme spolu již (!) sdíleli zahradní houpačku… No a pak jsme se zedvakrát sešli i bez Lenky a vztah byl na světě. Bylo sice trochu hloupé, že hned dva týdny po prvním rande jsem odletěla sama na tři měsíce do Ameriky:), ale všechno dobře dopadlo, opět jsme se sešli a zůstali jsme spolu dodnes.

A to je pohádky konecJ